Dobrý voják Švejk se dočká uvítání zpět do kin v Kralupech nad Vltavou. Předpremiéra digitálně restaurovaného filmu proběhne v sobotu dne 16. dubna 2016 od 18:00 hodin v kině Vltava. Projekci bude od 17:00 hodiny předcházet pestrý doprovodný program připravený místním aktivním švejkovským spolkem.
Na projekci filmu budou přítomni zástupci Národního filmového archivu.
Pořadatelem akce je Národní filmový archiv a Spolek pro instalaci sochy Josefa Švejka v Kralupech.
Film Eva Nová s Emílií Vášáryovou v její životní roli
Ve čtvrtek 24. března vstupuje do kin slovensko-český snímek režiséra Marka Škopa Eva Nová, který už má cenu kritiky FIPRESCI z Toronta a je netrpělivě očekáván veřejností.
Film vypráví příběh ženy, která bojuje
o svého syna. Před lety ho opustila kvůli kariéře. A dnes je připravená udělat to,
na co celá léta neměla odvahu. Eva Nová (62) kdysi patřila mezi známé herečky socialistické kinematografie. Na začátku filmu se vrací z protialkoholního léčení, kde jí lékaři vysvětlovali, že život má smysl – avšak je potřeba si ho uspořádat. Eva má strach, zda to zvládne, ale je odhodlána bojovat. Každý si prý zaslouží druhou šanci. Otázka je, jestli na ni někdy už není pozdě.
Režisér Marko Škop, který ke snímku zároveň napsal scénář, obsadil do hlavní role Emílii Vášáryovou, často označovanou za první dámu slovenského filmu a divadla. Ta brilantně rozehrává příběh ženy, která jen těžko hledá, pro co žít. Kromě ústředního motivu vztahu matka-syn se Škopovi daří komentovat také přístup společnosti ke starším lidem. Eva se cítí na obtíž, stará, nemoderní. Diktatura mládí a krásy nabízí jalová hesla o pozitivním myšlení
a sebezdokonalování, ale praktickou pomoc žádnou.
Další výraznou linkou příběhu je samozřejmě problém alkoholismu. „Ve filmu se zrcadlí hloubka závislosti, která se rozpíná i do oblastí vztahů. Snímek je vhodný jako materiál pro primární prevenci, osvětu problematiky závislostí, pro odbornou práci s klienty závislými na návykových látkách i jejich rodiny, které jsou v bludném kruhu závislosti s nimi,“ uvádí adiktoložka Mgr. Monika Plocová.
Proč si film do distribuce vybrala AČFK, vysvětluje hlavní dramaturg Jan Jílek slovy: „Toto brilantně vysoustružené drama bez jediného slabého momentu s jedním z nejsilnějších závěrů se pro nás stalo okamžitě distribuční povinností. Alkohol je stále aktuální téma naší společnosti, esence, bez níž se neobejde žádná oslava či takřka jakékoliv setkání přátel
či rodiny. Následky, ke kterým tato společenská norma směřuje, můžeme vidět v tomto filmu.
Ocenění:
MFF Toronto 2015: Cena mezinárodní federace kritiků FIPRESCI
Febiofest 2016: Emília Vášáryová převzala cenu Kristiána za přínos světové kinematografii
Oprava plátna kina Sebranice byla financována z individuální dotace, kterou poskytla Obec Sebranice (www.sebranice.cz) ve výši 3.000 Kč (třitisícícekorun).
Nový povrch plátna je o rozměrech 600x300 cm. Plocha je neodrazivá, bavlněná, bezešvá tkanina s velmi slabou vrstvou ochranného nátěru z PVC. Plocha je lehčí, pevnější a netvoří se nechtěné vady obrazu z projektoru, které byly způsobeny vadnou projekční plochou.
Dokumentární esej Česká cesta popisuje příběh československé ekonomické transformace 90. let, zejména pak proslulé metody kupónové privatizace, která byla jádrem i jakýmsi vývěsním štítem tohoto procesu. Ekonomická transformace se odehrála v období, které zakládalo novou českou a slovenskou státnost, byla tak na jedné straně prezentována jako klíč k přerodu totalitně řízené společnosti ve společnost demokratickou, na straně druhé jí pak veřejnost chápala jako proces nového přerozdělení majetku - od státu k lidem.
Originální dárek dostane 28. března k osmdesátým narozeninám herec a scénárista Zdeněk Svěrák. Devadesát kin, z toho čtyřicet tuzemských, nasadí pro slavnostní projekce slavný snímek Obecná škola, který měl premiéru v srpnu 1991 a jen v kinech ho vidělo přes milion diváků, u televizí pak dodnes v početných reprízách bezpočet. Na nové, digitálně obnovené podobě pracoval režisér Jan Svěrák s dalšími kolegy tajně od loňského podzimu. Jak prozradil jubilantův syn webu idnes.cz, nejde jen o rutinní digitální remastering, což je u režiséra filmu legitimní. „Na rozdíl od restaurování si můžeme dovolit i drobné zásahy jako stabilizovat jízdy či ubrat zrnění v podexponovaných záběrech.“
Volba padla na široce oblíbenou Obecnou školu z jednoduchého důvodu, šlo o první film, který společně otec a syn Svěrákové natočili, obsahuje řadu autobiografických prvků z dětství svého scénáristy a v neposlední řadě byl nominovaný na Oscara (Českého lva ještě získat nemohl, protože tuzemské výroční ceny se udělují až od roku 1993). Uživatelé Facebooku si mohou přečíst podrobnější informace na profilu komunity Obecná škola k narozeninám Zdeňkovi Svěrákovi.
Filmovou anticenu Zlatou malinu za nejhorší snímek roku získal film Padesát odstínů šedi. Porota v Los Angeles v sobotu večer dále rozhodla, že tato filmová adaptace úspěšného erotického románu má také nejhorší scénář a nejhorší herecký mužský i ženský výkon v podání Jamieho Dornana a Dakoty Johnsonové. Zlaté maliny se již po 36. rozdávaly den před udílením hollywoodských Oscarů. Z dalších Zlatých malin například anticena pro nejhoršího herce ve vedlejší roli připadla Eddiemu Redmayneovi za výkon ve sci-fi filmu Jupiter vychází. Nejhorší herečkou ve vedlejší roli byla v uplynulém roce podle účastníků hlasování Kaley Cuocoza pojetí role ve snímku Alvin a Chipmunkové: Čiperná jízda.
Na tiskové konferenci, která se konala v blízkosti zasněženého břehu Vltavy, bylo zveřejněno pět snímků letošního Projektu 100. Jeho fanoušci se tak mohou v lednu těšit na westernovou klasiku Sedm statečných režiséra Johna Sturgese. V únoru na Felliniho Osm a půl. Duben přinese kultovní thriller devadesátých let Mlčení jehňátek Jonathana Demmeho. Letní filmová škola pak divákům zprostředkuje zhlédnutí prvního českého muzikálu Starci na chmelu Ladislava Rychmana a japonského anime Cesta do fantazie režiséra Hajaa Mijazakiho.
I letos tak Projekt 100 vrací velké filmy velkým plátnům. A i letos najdou jeho příznivci veškeré potřebné informace na stránkách www.projekt100.cz.
Letošní ročník Projektu 100 odstartoval slavnostní premiérou filmu Sedm statečných režiséra Johna Sturgese v pražském kině Aero. A protože AČFK započala nově spolupráci s organizací iShorts, byl součástí projekce i krátký film Štěpána FOK Vodrážky - The Deal. Tento „kraťas“ byl vybrán mezi TOP 5 filmů z celého světa v rámci soutěže Philips Cinema Parallel Lines. Veškeré informace o Projektu 100 i o jeho jednotlivých snímcích lze nalézt na stránkách www.projekt100.cz.
Projekci Panorama v rámci Filmového festivalu v Berlíně odstartuje český snímek tvůrčího dua Tomáše Weinreba a Petra Kazdy Já, Olga Hepnarová. "Po těch letech, co na filmu pracujeme, je to pro nás zadostiučinění. Hodně lidí nevěřilo, že snímek dokončíme a patřičně ve světové premiéře uvedeme. Máme pozvánky z dalších festivalů po celém světě," reaguje na prestižní událost Weinreb, pro kterého je snímek celovečerním debutem. O film mapující život české masové vražedkyně a poslední popravené ženy u nás mají zájem i zahraniční produkce, které ovšem neoceňují ani tak pravdivost příběhu, jako fakt, že jde o dívku na okraji společnosti. V hlavních roli se objeví polská herečka Michalina Olszańská.
Někomu se to může zdát jako krátká doba, jinému nikoliv. 3. prosince uplynulo 7 let od zprovoznění prvního kina ve standardu DCI v Česku. Nestalo se tak v Praze ani v žádném krajském městě. Nestalo se tak v žádném premiérovém multiplexu. Ale na malém městě, v Dobřanech u Plzně, kde vyrostl moderní kulturní dům Káčko přímo na “buzerplace” bývalých kasáren…
3D obraz
Rok 2009 pak znamenal zprovoznění dalších 48 sálů a byl zakončen tehdejším filmovým megahitem Avatar. Avatar byl vrcholem tehdejšího důvodu k digitalizaci číslo jedna, stereoskopickému 3D zobrazení. Kvalitní stereoskopie byla do té doby doménou pouze kin IMAX a digitální standard DCI nabízí při dodržení všech parametrů, zejména předepsané svítivosti, její adekvátní kvalitu.
Po Avatarovi se ale částečně naplnily prognózy odborníků v oboru. Ti předpovídali jen krátkodobý náraz divácké obliby 3D obrazu a její následný sestup. A k tomu opravdu došlo. Po Avatarovi opět začalo narůstat procento diváků, kteří upřednostňují 2D verzi filmu před 3D. A to nejen z důvodů kvalitnějšího filmového zážitku, ale i příplatku na ceně vstupného. Poprvé tuto skutečnost distributoři zaznamenali už tři měsíce po Avatarovi. V USA se na Alenku v říši divů Tima Burtona ve 2D vydalo o několik desítek procent více diváků, než na 3D. Jako jeden z hlavních důvodů pak při rychle zorganizovaných průzkumech respondenti uváděli levnější vstupné. Spojené státy byly v té době ve stále pokračující ekonomické recesi a běžní obyvatelé tehdy vůbec poprvé začali šetřit i na drobnějších vydáních za zábavu.
3D obraz ale nezanikl úplně a dodnes se kinu vyplatí mít některý ze systémů k dispozici. Diváky bývá ještě vyžadován zejména u rodinných a akčních filmů.
Rovněž tvůrci se až na některé výjimky 3D formátu obrazu nevzdali. Technický vývoj jim jde na ruku. Ještě před čtyři lety bylo natočení 3D filmu technologicky velmi náročné. Základem byl kvalitní systém stereoskopického snímání obrazu na place pomocí opticky spojené dvojice kamer. Nepatrné odchylky mezi kamerami pak mohly znamenat někdy až tristní problémy. Do štábu pak musela přibýt funkce stereographera, který dohlíží na korektní 3D zobrazení filmu, které by u diváků nezpůsobilo žádné zásadní zdravotní problémy. To však má vliv na celkovou obrazovou koncepci filmu a také podstatně zvýšené produkční náklady.
Před čtyřmi lety se ovšem začaly objevovat postprodukční systémy umožňující dodatečnou výrobu 3D obrazu z původního 2D zdroje natočeného pouze jednou kamerou. Tento systém se postupně zdokonaloval, aby po několika letech vývoje dosáhl lepších výsledků, jak z klasického dvoukamerového snímání. Rovněž stereographer má pak nad celkovým 3D zobrazením větší kontrolu. Avšak mnohdy snaha o velkou plasticitu při zachování všech 3D efektů za rovinou projekčního plátna může působit velmi nepřirozeně. Jako naposled v případě filmu Everest, kdy 3D zobrazení vytvářelo spíše iluzi pohledu do menší bedny s malou krajinkou pro modelovou železnici velikosti H0.
3D zvuk
Trojrozměrný zvukový systém vychází již ze standardu DCI. V červenci 2005 představila první verze standardů DCP nosič se 16 kanálovou zvukovou stopou, která byla přímo hozenou rukavicí pro nový zvukový systém. Řada zvukových studií v Americe, Evropě i Asii si připravila vlastní systémy s vlastním rozložením jednotlivých zvukových kanálů, avšak úspěch znamená až podpora velkého nadnárodní společnosti, která má v oboru jméno. Tou první byl výrobce projektorů Barco, který si vzal pod svá křídla zvukový systém nizozemského studia Galaxy s názvem Auro. V IBC 2011 byl představen systém Barco Auro 11.1.
Na jaře 2012 se konečně ozval dosavadní leader zvukových systémů, firma Dolby a představuje svůj revoluční systém ATMOS. Ten vychází ze základních mixů 5.1 a Dolby Surround 7.1, ke kterým přidává takzvané zvukové objekty, které nejsou vázány na žádný pasivní mix do zvukových kanálů, ale jsou definovány metadaty s údaji o času, hlasitosti a vektoru reprodukce. Zvukový procesor pak sestavuje výsledný zvuk v reálném čase v předem přesně definovaném sále vybaveném patřičným počtem samostatných reprosoustav, kde každá je napojena na svůj samostatný zvukový kanál.
V České republice se jako první objevuje Dolby ATMOS v prosinci 2012 v multiplexu Premiere Cinemas Hostivař a o necelý rok později přibývá i Barco AURO 11.1 v kině Svět v Lounech. Do dnešního dne jsou v ČR nainstalovány dva systémy Dolby ATMOS a celkem čtyři Barca AURO 11.1.
Hlavní problém 3D zvuku spočívá v jeho špatných mixech u jednotlivých filmových titulů. Hollywoodská studia začala více upřednostňovat systém od Dolbyho, avšak většina mixů obsahuje buď málo vmíchaných objektů a nebo naopak moc, které pak divákovi v sále splývají v jednolitý hluk. Dolby ATMOS umožňuje reprodukci současně až 128 zvukových objektů, ale možná by pomohlo, kdyby současně mohly zaznít maximálně dva až tři, které by divák zabraný do děje zřetelně identifikoval v prostoru kolem sebe. A tak dochází k tomu, že u asi 80% filmů se divákům po zvukové stránce líbí nejvíce úvodní trailer zvukového formátu Dolby ATMOS.
Pro úplnost zde musím uvést ještě třetí 3D zvukový systém vycházející z původních 16 kanálů zvukové stopy DCP, který si pro svá kina připravila společnost IMAX. Má 12.1 zvukových kanálů a od konce roku 2014 se instaluje do všech nových digitálních sálů s klasickými projektory s xenonovými lampami i novými laserovými projektory. V jediném kině IMAX v ČR v Praze v Cinema City na Floře tento systém zatím není, ale nejblíže si jej můžeme poslechnout v novém kině IMAX v Bratislavě.
Čtvrtý rozměr filmu
První aktivně pohyblivá křesla značky D-BOX pronikla do digitálních kin opačnou cestou z kin domácích, pro která byla představena nejdříve. Každé křeslo D-BOX je umístěno na třech pohyblivých bodech a speciální datová stopa u filmu určuje, jak se má křeslo v průběhu filmu pohybovat. Jde o systém určený hlavně pro žánr akčních a dobrodružných filmů. Jihokorejská společnost 4DX Cinema pak připravila celou koncepci kinosálů vycházejících z původních 4D a 5D kin, které kromě pohybu sedadel nabízela u krátkých akčních snímků trvajících jenom několik málo minut i efekty větru, deště, blesků kombinované s vypouštěním různých pachů a vůní. 4DX Cinema povýšila tento způsob sledování filmů na klasické celovečerní tituly. Samozřejmě jen určitého žánru, akčních, detektivních nebo sci-fi snímků.
Křesla D-BOX se v českých kinech neobjevila. Na ty si musíme zajet opět ke slovenským sousedům do Bratislavy či Zvolenu. 4DX sál nalezneme v multiplexu Cinema City Nový Smíchov.
Matějská pouť nebo seriózní filmový zážitek?
Pokud jste tuto moji stať do četli až do této kapitoly, může se vám zdát, že digitální standard DCI přinesl do filmu spíše světské pouťové atrakce, než seriózní nástroj pro zprostředkování kvalitního filmového zážitku. Opak je pravdou. Naprostá většina kinosálů byla digitalizována v základní konfiguraci, tedy 2D obraz s 2K rozlišením a 5.1 kanálový zvukový systém.
Tou hlavní devízou digitálního formátu DCI je okamžitá dostupnost podstatně většího záběru obsahu od klasické kinodistribuce, přes živé přenosy z divadel, koncertů, sportovních utkání až třeba po prohlídky galerií, muzeí nebo interaktivních pořadů pro školní mládež. Už pouhá dostupnost atraktivní kinopremiéry dělá kino ve svém okolí podstatně divácky přitažlivější. Praxe ukazuje, že šikovný provozovatel kina přiláká podstatně větší diváckou obec a tím zvýší i svoje tržby.
Malá kina získala digitálním standardem DCI novou šanci prosadit se a výsledky českých kin podle Unie filmových distributorů toto dokazují. Podíl malých kin vůči multiplexům se od roku 2009 pomalu ale jistě zvyšuje. Malá kina s digitálních standardem DCI dokáží nabídnout shodnou kvalitu obrazu i zvuku jako velké multiplexy a mnohdy za cenu vstupného o 30 až 50% nižší. K dnešnímu dni je vedle velkých multiplexů v ČR digitalizováno 209 malých kin. To je zhruba polovina všech menších kin z roku 2008, kdy digitalizace nastupovala. V některých městech kina bohužel zanikají, ale jinde vznikají zcela nová na zelené louce.
Příliš drahý špás DCI?
Na jednu je vybavení kina digitálním standardem DCI docela finančně náročná záležitost. Na stranu druhou prakticky všechna takto vybavená kina zůstala v provozu a v podstatě žádné z nich nezaniklo. U jednosálových kin to bývá dané získanými dotacemi. Motivace povinnosti vrácení dotace v případě zániku kina nutí provozovatele kino řádně využívat. A to hlavně radnice, kde by občas nejeden komunální politik zatoužil ušetřit na úkor městského kina.
O pár odstavců výše jsem psal o vyšší návštěvnosti a i vyšších tržbách v kinech vybavených digitálním standardem DCI, avšak bez dotací se téměř neobejde žádné menší kino ve městě pod cca 80 tisíc obyvatel. Provozovatelé velkých multiplexů si stěžují na nerovný konkurenční boj, avšak bez dotací by vymizel jeden z nejdostupnějších druhů kolektivního kulturního zážitku. Zbyly by pouze multiplexy a klubová kina v krajských městech s počtem obyvatel od již zmiňovaných zhruba 80 tisíc.
V průběhu uplynulých sedmi let ukončila svůj provoz v ČR pouze tři kina se standardem DCI. Dvě letní, kam se digitální projekční set DCI pouze zapůjčoval, a studentské pražské kino Alma, které sídlilo uvnitř objektu České televize na Kavčích horách v největší projekci. Vedení ČT tento projekt ukončilo, neboť diváci museli procházet vrátnicí a vstupovat do vnitřních prostor střeženého objektu a na vrátnici se museli prokazovat některým průkazem totožnosti.
V budoucnu nás čekají větší změny. V průběhu roku 2016 by bohužel mělo ukončit svůj provoz dvousálové kino Ládví v Praze 8 (dříve multiplex se 6 sály), které odkoupila společnost A+R s.r.o. ze skupiny Rewe Group, provozovatele řetězců supermarketů Billa a diskontů Penny. Objekt by měla čekat demolice a na jeho místě by měl vyrůst jeden z obchodů těchto dvou řetězců.
Na podzim 2017 by se mělo otevřít dosud největší české multikino v rámci dostavby obchodního centra Chodov na jihu Prahy. Mělo by disponovat 18 sály. Výběrové řízení na provozovatele vyhrála společnost Cinema City. Osobně jsem zvědav, zdali Cinema City ponechá po otevření Chodova v provozu multiplex Galaxie. Oba objekty se totiž nalézají dosti blízko sebe, pouhé dvě stanice metra, a vzájemně by přetahovaly diváky v rámci jednoho řetězce. Otevřenou stále zůstává otázka výstavby obchodního centra na Spartě na Letné, jehož součástí by měl být také několikasálový multiplex. Projekt ale zatím naráží na odpor některých úřadů a občanských sdružení.
Co říci na závěr. DCI je drahé, ale zároveň přináší kinu takové dramaturgické možnosti, o kterých se v éře 35 mm filmového pásu ani nesnilo. A z oněch 209 kin, které doposavad dosáhlo na tento standard, by jich v dnešní době asi 30% až 50% již zcela zaniklo. Takže takovouto investici nemůžeme nazvat drahým špásem.
autor: Ondřej Beck