Zveme vás na předpremiéru digitálně restaurovaných filmů Postava k podpírání (režie Pavel Juráček a Jan Schmidt) a Případ pro začínajícího kata (režie Pavel Juráček). Předpremiéra obou filmů se koná v pondělí dne 29. února 2016 ve 20:30 v Kině Lucerna (Vodičkova 36, Praha 1). Projekci bude předcházet slavnostní uvedení knihy Pavla Juráčka Postava k podpírání. Představení knihy a krátké čtení z ní začne v 19:30 hodin v kavárně Kina Lucerna.

Dalším vydáním Cabaretu Ponrepo, který proběhne 3. března 2016 v manéži kavárny Ponrepo, chceme vzdát hold veškerým formám živého umění, které si na nic nehrají, ale riskují před diváky vše – včetně trapnosti, pádu a pískotu davu. To jsou veličiny, které v nás rezonují, a proto Vám předložíme barevný vějíř nabitý komikou, akrobacií, drezurou a všelijakými čísly, při kterých nebudeme riskovat pouze svou dobrou pověst.
Dobrovolnický soubor Cabaretu Ponrepo zve také umělce z řad diváků, aby svým umem – lehce i těžce bizarním – přispěli do kabaretně-cirkusové estrády, která se na Vás počátkem jara chystá.

Přehlídka se uskuteční ve spolupráci s Mezinárodním filmovým festivalem Etuida&Anima a Polským institutem v Praze. Za účasti režiséra Jerzyho Kuciy a ředitele festivalu animovaných filmu Bogusława Zmudzińského.

Polská škola animace je termín, který zavedli zahraniční tvůrci a recenzenti jako označení uměleckého proudu, u jehož zrodu stáli Jan Lenica a Walerian Borowczyk. I přes obtížnost definice a přesné charakteristiky fenoménu polské školy animace bylo snadné vystihnout její hlavní rys: hledání nového jazyka a nových animačních technik.

Umělecká díla a estetické kvality, které proslavily polskou školu animace, nalezly díky rozvoji oceňovaného filmového vzdělávání své pokračovatele v mnoha generacích tvůrců. Mezi výraznými autory, kteří měli v posledních letech úspěch na mezinárodní scéně, dominují umělci, kteří sice tvoří ve zcela jiných podmínkách než jejich předchůdci, avšak s polskými mistry z minulosti navazují tvůrčí dialog.

NFA na svých webových stránkách opět rozšiřuje nabídku informací pro badatele v oblasti filmové historie. Po zpřístupnění všech schválených archivních pomůcek NFA začátkem roku 2015 nyní podává pomocnou ruku badatelům při pátrání po dalších informačních zdrojích mimo NFA. Zde je badatelům k dispozici rozcestník filmových fondů a sbírek písemné, obrazové i hmotné povahy, které jsou uloženy v paměťových institucích či přímo u původců.

Samozřejmou součástí jsou funkční odkazy na správce sbírek, včetně kontaktů a dalších informací pro badatele.
„NFA patří již tradičně k archivům, které se snaží svým badatelům v oblasti písemných archiválií nabídnout maximum. Vedle nové badatelny, která byla v centru Prahy otevřena v loňském roce, je rozcestník filmových fondů a sbírek další důležitou službou veřejnosti.“ Tereza Czesany Dvořáková, ředitelka sekce neaudiovizuálních sbírek

Vážené kolegyně, vážení kolegové,
zveme Vás na setkání DIGITAL CINEMA CZECH, pro který jsme se ve spolupráci s UFD a UDK, stali pro tento rok partnery.

Na setkání se dozvíte o nových technologiích pro kina, distribuční společnosti představí filmové novinky a kolegové předvedou úspěšné realizované projekty.

Členové APK mají na akci vstup zdarma (pro členy APK platební údaje po zaškrtnutí políčka zmizí).

Na tiskové konferenci, která se konala v blízkosti zasněženého břehu Vltavy, bylo zveřejněno pět snímků letošního Projektu 100. Jeho fanoušci se tak mohou v lednu těšit na westernovou klasiku Sedm statečných režiséra Johna Sturgese. V únoru na Felliniho Osm a půl. Duben přinese kultovní thriller devadesátých let Mlčení jehňátek Jonathana Demmeho. Letní filmová škola pak divákům zprostředkuje zhlédnutí prvního českého muzikálu Starci na chmelu Ladislava Rychmana a japonského anime Cesta do fantazie režiséra Hajaa Mijazakiho.

I letos tak Projekt 100 vrací velké filmy velkým plátnům. A i letos najdou jeho příznivci veškeré potřebné informace na stránkách www.projekt100.cz.

Letošní ročník Projektu 100 odstartoval slavnostní premiérou filmu Sedm statečných režiséra Johna Sturgese  v pražském kině Aero. A protože AČFK započala nově spolupráci s organizací iShorts, byl součástí projekce i krátký film Štěpána FOK Vodrážky - The Deal. Tento „kraťas“ byl vybrán mezi TOP 5 filmů z celého světa v rámci soutěže Philips Cinema Parallel Lines. Veškeré informace o Projektu 100 i o jeho jednotlivých snímcích lze nalézt na stránkách www.projekt100.cz.

Filmy pro školy

Projekci Panorama v rámci Filmového festivalu v Berlíně odstartuje český snímek tvůrčího dua Tomáše Weinreba a Petra Kazdy Já, Olga Hepnarová. "Po těch letech, co na filmu pracujeme, je to pro nás zadostiučinění. Hodně lidí nevěřilo, že snímek dokončíme a patřičně ve světové premiéře uvedeme. Máme pozvánky z dalších festivalů po celém světě," reaguje na prestižní událost Weinreb, pro kterého je snímek celovečerním debutem. O film mapující život české masové vražedkyně a poslední popravené ženy u nás mají zájem i zahraniční produkce, které ovšem neoceňují ani tak pravdivost příběhu, jako fakt, že jde o dívku na okraji společnosti. V hlavních roli se objeví polská herečka Michalina Olszańská.

Někomu se to může zdát jako krátká doba, jinému nikoliv. 3. prosince uplynulo 7 let od zprovoznění prvního kina ve standardu DCI v Česku. Nestalo se tak v Praze ani v žádném krajském městě. Nestalo se tak v žádném premiérovém multiplexu. Ale na malém městě, v Dobřanech u Plzně, kde vyrostl moderní kulturní dům Káčko přímo na “buzerplace” bývalých kasáren…

3D obraz

Rok 2009 pak znamenal zprovoznění dalších 48 sálů a byl zakončen tehdejším filmovým megahitem Avatar. Avatar byl vrcholem tehdejšího důvodu k digitalizaci číslo jedna, stereoskopickému 3D zobrazení. Kvalitní stereoskopie byla do té doby doménou pouze kin IMAX a digitální standard DCI nabízí při dodržení všech parametrů, zejména předepsané svítivosti, její adekvátní kvalitu.

Po Avatarovi se ale částečně naplnily prognózy odborníků v oboru. Ti předpovídali jen krátkodobý náraz divácké obliby 3D obrazu a její následný sestup. A k tomu opravdu došlo. Po Avatarovi opět začalo narůstat procento diváků, kteří upřednostňují 2D verzi filmu před 3D. A to nejen z důvodů kvalitnějšího filmového zážitku, ale i příplatku na ceně vstupného. Poprvé tuto skutečnost distributoři zaznamenali už tři měsíce po Avatarovi. V USA se na Alenku v říši divů Tima Burtona ve 2D vydalo o několik desítek procent více diváků, než na 3D. Jako jeden z hlavních důvodů pak při rychle zorganizovaných průzkumech respondenti uváděli levnější vstupné. Spojené státy byly v té době ve stále pokračující ekonomické recesi a běžní obyvatelé tehdy vůbec poprvé začali šetřit i na drobnějších vydáních za zábavu.

3D obraz ale nezanikl úplně a dodnes se kinu vyplatí mít některý ze systémů k dispozici. Diváky bývá ještě vyžadován zejména u rodinných a akčních filmů.

Rovněž tvůrci se až na některé výjimky 3D formátu obrazu nevzdali. Technický vývoj jim jde na ruku. Ještě před čtyři lety bylo natočení 3D filmu technologicky velmi náročné. Základem byl kvalitní systém stereoskopického snímání obrazu na place pomocí opticky spojené dvojice kamer. Nepatrné odchylky mezi kamerami pak mohly znamenat někdy až tristní problémy. Do štábu pak musela přibýt funkce stereographera, který dohlíží na korektní 3D zobrazení filmu, které by u diváků nezpůsobilo žádné zásadní zdravotní problémy. To však má vliv na celkovou obrazovou koncepci filmu a také podstatně zvýšené produkční náklady.

Před čtyřmi lety se ovšem začaly objevovat postprodukční systémy umožňující dodatečnou výrobu 3D obrazu z původního 2D zdroje natočeného pouze jednou kamerou. Tento systém se postupně zdokonaloval, aby po několika letech vývoje dosáhl lepších výsledků, jak z klasického dvoukamerového snímání. Rovněž stereographer má pak nad celkovým 3D zobrazením větší kontrolu. Avšak mnohdy snaha o velkou plasticitu při zachování všech 3D efektů za rovinou projekčního plátna může působit velmi nepřirozeně. Jako naposled v případě filmu Everest, kdy 3D zobrazení vytvářelo spíše iluzi pohledu do menší bedny s malou krajinkou pro modelovou železnici velikosti H0.

3D zvuk

Trojrozměrný zvukový systém vychází již ze standardu DCI. V červenci 2005 představila první verze standardů DCP nosič se 16 kanálovou zvukovou stopou, která byla přímo hozenou rukavicí pro nový zvukový systém. Řada zvukových studií v Americe, Evropě i Asii si připravila vlastní systémy s vlastním rozložením jednotlivých zvukových kanálů, avšak úspěch znamená až podpora velkého nadnárodní společnosti, která má v oboru jméno. Tou první byl výrobce projektorů Barco, který si vzal pod svá křídla zvukový systém nizozemského studia Galaxy s názvem Auro. V IBC 2011 byl představen systém Barco Auro 11.1.

Na jaře 2012 se konečně ozval dosavadní leader zvukových systémů, firma Dolby a představuje svůj revoluční systém ATMOS. Ten vychází ze základních mixů 5.1 a Dolby Surround 7.1, ke kterým přidává takzvané zvukové objekty, které nejsou vázány na žádný pasivní mix do zvukových kanálů, ale jsou definovány metadaty s údaji o času, hlasitosti a vektoru reprodukce. Zvukový procesor pak sestavuje výsledný zvuk v reálném čase v předem přesně definovaném sále vybaveném patřičným počtem samostatných reprosoustav, kde každá je napojena na svůj samostatný zvukový kanál.

V České republice se jako první objevuje Dolby ATMOS v prosinci 2012 v multiplexu Premiere Cinemas Hostivař a o necelý rok později přibývá i Barco AURO 11.1 v kině Svět v Lounech. Do dnešního dne jsou v ČR nainstalovány dva systémy Dolby ATMOS a celkem čtyři Barca AURO 11.1.

Hlavní problém 3D zvuku spočívá v jeho špatných mixech u jednotlivých filmových titulů. Hollywoodská studia začala více upřednostňovat systém od Dolbyho, avšak většina mixů obsahuje buď málo vmíchaných objektů a nebo naopak moc, které pak divákovi v sále splývají v jednolitý hluk. Dolby ATMOS umožňuje reprodukci současně až 128 zvukových objektů, ale možná by pomohlo, kdyby současně mohly zaznít maximálně dva až tři, které by divák zabraný do děje zřetelně identifikoval v prostoru kolem sebe. A tak dochází k tomu, že u asi 80% filmů se divákům po zvukové stránce líbí nejvíce úvodní trailer zvukového formátu Dolby ATMOS.

Pro úplnost zde musím uvést ještě třetí 3D zvukový systém vycházející z původních 16 kanálů zvukové stopy DCP, který si pro svá kina připravila společnost IMAX. Má 12.1 zvukových kanálů a od konce roku 2014 se instaluje do všech nových digitálních sálů s klasickými projektory s xenonovými lampami i novými laserovými projektory. V jediném kině IMAX v ČR v Praze v Cinema City na Floře tento systém zatím není, ale nejblíže si jej můžeme poslechnout v novém kině IMAX v Bratislavě.

Čtvrtý rozměr filmu

První aktivně pohyblivá křesla značky D-BOX pronikla do digitálních kin opačnou cestou z kin domácích, pro která byla představena nejdříve. Každé křeslo D-BOX je umístěno na třech pohyblivých bodech a speciální datová stopa u filmu určuje, jak se má křeslo v průběhu filmu pohybovat. Jde o systém určený hlavně pro žánr akčních a dobrodružných filmů. Jihokorejská společnost 4DX Cinema pak připravila celou koncepci kinosálů vycházejících z původních 4D a 5D kin, které kromě pohybu sedadel nabízela u krátkých akčních snímků trvajících jenom několik málo minut i efekty větru, deště, blesků kombinované s vypouštěním různých pachů a vůní. 4DX Cinema povýšila tento způsob sledování filmů na klasické celovečerní tituly. Samozřejmě jen určitého žánru, akčních, detektivních nebo sci-fi snímků.

Křesla D-BOX se v českých kinech neobjevila. Na ty si musíme zajet opět ke slovenským sousedům do Bratislavy či Zvolenu. 4DX sál nalezneme v multiplexu Cinema City Nový Smíchov.

Matějská pouť nebo seriózní filmový zážitek?

Pokud jste tuto moji stať do četli až do této kapitoly, může se vám zdát, že digitální standard DCI přinesl do filmu spíše světské pouťové atrakce, než seriózní nástroj pro zprostředkování kvalitního filmového zážitku. Opak je pravdou. Naprostá většina kinosálů byla digitalizována v základní konfiguraci, tedy 2D obraz s 2K rozlišením a 5.1 kanálový zvukový systém.

Tou hlavní devízou digitálního formátu DCI je okamžitá dostupnost podstatně většího záběru obsahu od klasické kinodistribuce, přes živé přenosy z divadel, koncertů, sportovních utkání až třeba po prohlídky galerií, muzeí nebo interaktivních pořadů pro školní mládež. Už pouhá dostupnost atraktivní kinopremiéry dělá kino ve svém okolí podstatně divácky přitažlivější. Praxe ukazuje, že šikovný provozovatel kina přiláká podstatně větší diváckou obec a tím zvýší i svoje tržby.

Malá kina získala digitálním standardem DCI novou šanci prosadit se a výsledky českých kin podle Unie filmových distributorů toto dokazují. Podíl malých kin vůči multiplexům se od roku 2009 pomalu ale jistě zvyšuje. Malá kina s digitálních standardem DCI dokáží nabídnout shodnou kvalitu obrazu i zvuku jako velké multiplexy a mnohdy za cenu vstupného o 30 až 50% nižší. K dnešnímu dni je vedle velkých multiplexů v ČR digitalizováno 209 malých kin. To je zhruba polovina všech menších kin z roku 2008, kdy digitalizace nastupovala. V některých městech kina bohužel zanikají, ale jinde vznikají zcela nová na zelené louce.

Příliš drahý špás DCI?

Na jednu je vybavení kina digitálním standardem DCI docela finančně náročná záležitost. Na stranu druhou prakticky všechna takto vybavená kina zůstala v provozu a v podstatě žádné z nich nezaniklo. U jednosálových kin to bývá dané získanými dotacemi. Motivace povinnosti vrácení dotace v případě zániku kina nutí provozovatele kino řádně využívat. A to hlavně radnice, kde by občas nejeden komunální politik zatoužil ušetřit na úkor městského kina.

O pár odstavců výše jsem psal o vyšší návštěvnosti a i vyšších tržbách v kinech vybavených digitálním standardem DCI, avšak bez dotací se téměř neobejde žádné menší kino ve městě pod cca 80 tisíc obyvatel. Provozovatelé velkých multiplexů si stěžují na nerovný konkurenční boj, avšak bez dotací by vymizel jeden z nejdostupnějších druhů kolektivního kulturního zážitku. Zbyly by pouze multiplexy a klubová kina v krajských městech s počtem obyvatel od již zmiňovaných zhruba 80 tisíc.

V průběhu uplynulých sedmi let ukončila svůj provoz v ČR pouze tři kina se standardem DCI. Dvě letní, kam se digitální projekční set DCI pouze zapůjčoval, a studentské pražské kino Alma, které sídlilo uvnitř objektu České televize na Kavčích horách v největší projekci. Vedení ČT tento projekt ukončilo, neboť diváci museli procházet vrátnicí a vstupovat do vnitřních prostor střeženého objektu a na vrátnici se museli prokazovat některým průkazem totožnosti.

V budoucnu nás čekají větší změny. V průběhu roku 2016 by bohužel mělo ukončit svůj provoz dvousálové kino Ládví v Praze 8 (dříve multiplex se 6 sály), které odkoupila společnost A+R s.r.o. ze skupiny Rewe Group, provozovatele řetězců supermarketů Billa a diskontů Penny. Objekt by měla čekat demolice a na jeho místě by měl vyrůst jeden z obchodů těchto dvou řetězců.

Na podzim 2017 by se mělo otevřít dosud největší české multikino v rámci dostavby obchodního centra Chodov na jihu Prahy. Mělo by disponovat 18 sály. Výběrové řízení na provozovatele vyhrála společnost Cinema City. Osobně jsem zvědav, zdali Cinema City ponechá po otevření Chodova v provozu multiplex Galaxie. Oba objekty se totiž nalézají dosti blízko sebe, pouhé dvě stanice metra, a vzájemně by přetahovaly diváky v rámci jednoho řetězce. Otevřenou stále zůstává otázka výstavby obchodního centra na Spartě na Letné, jehož součástí by měl být také několikasálový multiplex. Projekt ale zatím naráží na odpor některých úřadů a občanských sdružení.

Co říci na závěr. DCI je drahé, ale zároveň přináší kinu takové dramaturgické možnosti, o kterých se v éře 35 mm filmového pásu ani nesnilo. A z oněch 209 kin, které doposavad dosáhlo na tento standard, by jich v dnešní době asi 30% až 50% již zcela zaniklo. Takže takovouto investici nemůžeme nazvat drahým špásem.

autor: Ondřej Beck

http://www.digitalnikino.cz/node/876 

Do všech českých kin dorazilo za uplynulý rok 2015 celkem 12.958.099 diváků, což je nejlepší výsledek od roku 2010. Číslům v první řadě pomohlo velké množství atraktivních filmových titulů, jež přilákaly početné zástupy diváků. Ve srovnání s rokem 2014 se nepatrně zvýšil podíl multiplexů v počtu diváků i na tržbách oproti malým kinům. Unie filmových distributorů dnes zveřejnila celkové výsledky za uplynulý rok...

Pokles návštěvnosti malých kin oproti multikinům o zhruba půl procentního bodu je rovněž způsoben atraktivnějšími tituly žánrů, na které se chodí více do multiplexů. Půl procenta je podle mě jen zanedbatelný pokles. Takže můžeme spíše hovořit o setrvalém stavu v malých kinech s nárůstem návštěvnosti multiplexů.

Tabulka návštěvnosti českých kin mezi roky 2010 až 2015

Zdroj dat: www.ufd.cz

Následující tabulka ukáže samotné tituly, resp. první dvacítku divácky nejúspěšnějších titulů v uplynulém roce.

 Zdroj dat: www.ufd.cz

 V tabulce vidíme jasné vítězství Mimoňů, což určitě potěší hlavně odpůrce předstírané romantiky Padesáti odstínů šedi, kteří tomuto filmu přezdívali Padesát odstínů hnědi. Nakonec tedy zvítězilo Padesát odstínů žluti.

Trochu nespravedlivé jsou výsledky k Star Wars: Síla se probouzí, která třetího místa dosáhla za pouhé dva poslední týdny roku 2015. Když bychom započítali výsledky k nynější neděli, 17. lednu, měsíc po premiéře, skončily by s 565.147 diváky a tržbami 89 231 300,- Kč na druhém místě a Padesát odstínů šedi by nakonec skončilo třetí.

Z českých filmů se nakonec nejlépe umístilo volné pokračování filmu Milana Cieslara Lásla je láska z roku 2012 s názvem Život je život. Největším šplhounem z českých filmů se stala drsná horská komedie Vojty Kotka Padesátka. Ta za pouhopouhý jediný týden od Štědrého dne do Silvestra utržila přes 19 miliónů korun s více jak 147 tisíci diváky. Kdybychom opět započítali i první dva týdny z nového roku, došli bychom na 294 tisíc diváků se skoro 40 milióny na tržbách. Tím by se Kotkova komedie v tabulce dostala až na deváté místo a odsunula tak pixarovku V hlavě.

Autor: Ondřej Beck